Fotograf Gallery

Jiří Havlíček
— Černý Pluto Universa


Kurátor: Jiří Ptáček

Pes Pluto a nahá žena. Na výstavě Černý Pluto Universa se paralelně odvíjejí dva příběhy. Vedou nás zpět v čase. Ten první k neodvysílané reportáži Československé televize Putování za psem o plastovém dekorativním předmětu z produkce výrobního družstva Universa Průhonice, které vzniklo v klimatu odeznívající Pražského jara a ve svém sortimentu mělo výrobky podle postaviček z filmů studia Walta Disneyho. Druhý příběh nás přenáší kamsi do 80. let a souvisí s Havlíčkovým nálezem černobílé fotografické kopie z francouzského časopisu pro muže. Erotická fotografie o velikosti menší pohlednice autora vedla k dohledání její předlohy a další práci s ní.    

V obou příbězích Havlíček krouží kolem definice socialismu prostřednictvím opětovného listování jeho hmotnou kulturou. Do hry vstupují výskyt aktů ve stranickém deníku Rudé právo na přelomu 60. let nebo rozčarovaný režisér Jean-Luc Godard, který po návštěvě Československa v roce 1969 obvinil v dokumentárním eseji Pravda československý (ale i sovětský) režim z degenerace. Maiosmem ovlivněnému západnímu intelektuálovi jsou výskyt měkké pornografie v hotelích pro západní návštěvníky, filmů typu Angelika, markýza andělů v biografech, nebo i názory filmařky Věry Chytilové, dokladem podvodu na ideálech socialismu (a spolu s nimi také na dělnické třídě a jejím boji za vlastní osvobození).

Na rozdíl od francouzského režiséra je socialismus pro Jiřího Havlíčka už pouze Plutem – i když nikoli animovaným psem, ale onou „zrušenou planetou“, která ze seznamu planet zmizela v roce 2006, když Mezinárodní astronomická unie nově určila, co planetou vlastně být má. Havlíček vzorky získané z Pluta / socialismu podrobuje zkoumání technologiemi obrazové reprodukce (dobovými i současnými), muzeální „expozici“ a materiálovým i symbolickým experimentům, téměř jako by se snažil obnovit jejich přitažlivost a ty se opět mohly stát předměty Touhy, kvůli které byly ve své době silnějšími než společenské a politické ideály, či se jimi na určité období staly. A třebaže v první řadě sleduje dva příběhy z minulosti, nabízí jimi i pohled do historie zbožního fetišismu, který žijeme dnes.

Jiří Ptáček

Jiří Havlíček (*1977) je vizuální umělec a kurátor výstav současného umění. Vystudoval na FaVU VUT v Brně. V současnosti je doktorandem na AVU v Praze. Spolupracuje s online platformou o vizuálním umění Artyčok a vyučuje v ateliéru Text, forma, funkce na Fakultě umění Ostravské univerzity. V autorské tvorbě se plynule přesouvá mezi experimentálním filmem a galerijními prezentacemi. Spojujícím prvkem je v nich kroužení kolem filmového média – případně i dalších seriálních technických obrazů – a jeho vlivu na naše vnímání reality. Tento motiv prostupuje i jeho literární prvotinu, detektivní prózu Teorie duchů (2018).

  • Kurátor: Jiří Ptáček
  • Layout: Lukáš Zálešák
  • Digitální postprodukce: Petr Strouhal, Lukáš Zálešák
  • 3D animace: Pavel Vinter
  • Technická spolupráce: Erik Bartoš, Tereza Kabůrková, Daniel Paul, David Šarkezi, Lukáš Zálešák

Poděkování: Akademie výtvarných umění v Praze, Galerie města Blanska, Spisový archiv České televize, Státní okresní archiv Praha-západ, GAMU Praha, Petr Krátký a Roman Štětina

FB event

— Press