Umělými světy můžeme rozumět široký okruh forem, které vybočují z běžné reality. Buď jsou primárně vytvářeny uměle, například formou modelu, který se způsobem zachycení stane fikcí nahrazující skutečnou realitu, nebo je jejich autoři inscenují tak, že kombinují prvky reálného světa s prvky simulativními natolik přesvědčivě, že jim tento přístup umožňuje se opravdu do “jiného – umělého” světa přemístit a diváka přizvat s sebou. Do hry s realitou a fikcí postupem času přirozeně vstupují nové možnosti manipulace obrazu díky počítačovým technologiím a také postupnému adaptování virtuální reality, známé často z prostředí internetu a se souvisejícím světem fenoménu sociálních sítí.
Performance Petra Lysáčka: Ostuda povolena. Redakční rada ji schválila.
Finisáž výstavy Kateřiny Zochové Každý den něco ztratit.
