Výstava Michala Kalhouse Šálek s víčkem byla zahájena týden před vánocemi roku 2009. Kurátorem byl Pavel Vančát a jednalo se o první počin nově otevřeného Fotograf Studia. Po více než sedmi letech provozu galerie, později pojmenované Fotograf Gallery, se Šálek s víčkem vrací v podobě jednodenního déjà vu. Michal Kalhous totiž souhlasil s opětovným vystavením souboru při příležitosti završení jedné kapitoly života instituce. Na podzim galerie bude otevřena v novém prostoru a Kalhousova výstava tak v pomyslném kruhu spojí první a poslední článek řetězce kulturních událostí v jeho dosavadním působišti.
Repríza výstavy po tolika letech není ale pouze záminkou ke společnému grilování na dvorku, jakkoli pro Fotograf Gallery a její sousedský Komunikační prostor Školská 28 tolik znamenal. Je výrazem nostalgie i radosti z neustálého ztrácení. Efemérnost, patřičně potvrzovaná fotografickou dokumentací coby závěrečným aktem smíření, je neodmyslitelnou podmínkou institucionálního provozu, v symbolickém významu ale i přihlášením se k přítomnosti a výrazem odvahy nespoléhat se na to, že vykonanou práci docení ti, co přijdou po nás. Těm je vyhrazena, budou-li o to stát, úloha jakýchsi „sběratelů kostí“ — forenzních antropologů skládajících obraz pravděpodobného průběhu událostí z místa činu. U déjà vu v názvu by tak mělo stát znaménko, které by vyjádřilo zápor a zpochybnění, avšak bez špetky negativního hodnocení.
Déjà vu je nečekaným a neodbytným pocitem již viděného. V případě výstavy Michala Kalhouse se v prvním plánu měla jednat o rekonstrukci již dříve viděné výstavy. Přibližování k její tehdejší podobě bylo možné, protože autor fotografie z nezjištěného důvodu zapomněl ve Fotograf Gallery, kde teprve nedávno byly náhodně objeveny. Téměř všechny tak už jen chvilku počkaly na příležitost opětovné prezentace u něj doma na půdě. Návrat do minulosti se však ukázal především otázkou pokusu o návrat k subjektivnější síti intencí, které nelze odbýt faktickým zopakováním. Bylo potřeba přibližovat se vzpomínkám. Tak se po sedmi letech Šálek s víčkem proměnil v konfigurací, která se od původního tvaru odvíjí, avšak zároveň zahrnuje snímky, které se tehdy do výběru nedostaly. Verze 2.0 je takto pokusem o evokaci, u které nemožnost návratu generuje možnosti nové.
Jiří Ptáček
Text Pavla Vančáta k výstavě Šálek s víčkem.
O Michalu Kalhousovi více ve Fotograf #13 rodina.
