Výstava Prolonged Identity je sice v první řadě obrazovou spekulací o středoevropských identitách, přinejmenším zajímavé je ovšem vědět, kdo je jejím autorem. Fotograf Viktor Kopasz je osudově spjatý se třemi národními kulturami. Vyrůstal v maďarské menšině na Slovensku. Od studií na pražské FAMU žije v České republice. Formálně tedy přináleží k třem společenstvím, která se identifikují jako „národy“, a ovládl jejich tři jazyky, i když – jak sám přiznává – po letech strávených „v češtině“ mu činí problémy už i maďarština. Fakticky se tak cítí neúplným
Fotografii Kopasz chápe jako široký komplex činností, kdy snímky vkládá do různých kontextů, anebo je využívá jako syrový výchozí materiál pro další grafické postprodukce a obrazové manipulace. V tomto ohledu se zdá, že nemá zábran, a tak snímky opakovaně uplatňuje v odlišných sériích a různých vizuálních variantách. Příznačné je pro něj navracení se k vybranému motivu a jeho mnohočetné užívání. Jakoby význam nebylo možné postihnout jednotlivinou, ale pouze množstvím, jako by sledované téma nebylo možné vyslovit jednoznačně, ale bylo ho nutné obcházet, nahlížet z různých vzdáleností a úhlů. Charakteristickým pro Kopaszovy fotografické skladby jsou vpisky, textové poznámky a významové hříčky, často ve všech jazycích, které užívá, včetně angličtiny. Jako hypotéza k porozumění Kopaszovu přístupu k obrazům se proto nabízí paralela s jeho zkušeností s jazykem. Stejně jako je nucen k neustálému „sebe-překladu“ z jednoho jazyka do druhého, odsouzený k trvalé „nepřesnosti“ a „neúplnosti“, tak i v obrazovém režimu krouží kolem tématu a vytváří mozaikovitý časoprostor, jež si vždy do jisté míry zachovává kus nepřehlednosti a neuzavřenosti.
Prolonged Identity lze přirovnat k pátrání, při kterém detektiv stopuje sám sebe. Dobře ví, ze je do případu sám zapleten, i když si není jistý, v jaké míře. Při hledání možných totemů české, slovenské a maďarské kultury pochopitelně narazí na historickou perspektivu kulturních mytologií, které hrají svoji roli při neustávajícím procesu konstruování národních identit. Manipulací těchto materiálů, jejich strukturováním a deformacemi, vytváří osobně zaujaté vizuální mapy, u nichž namísto usvědčujících důkazů narůstá role procesu stopování jako takového a fascinace z vršení hypotéz. Povaha Kopaszovy tvorby jako celku, zahrnující jak fotografie, tak jejich sestav na výstavách či v autorských knihách, nasvědčuje cosi o obsesivní povaze detektiva, který vlastně vítá, že případ není schopen vyřešit. Tuší, že možná narazil na ten pravý případ, proto možná ani vyřešit nelze, pouze se přibližovat. Výstava Prolonged Identity je součástí Kopaszova dlouhodobějšího projektu, který zpracovává coby doktorand v Ateliéru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Výstavě předcházela autorská kniha a následovat ji budou další veřejné výstupy.
Výstava se koná díky finančnímu příspěvku galerie hunt kastner.
