Markéta Othová (*1968) je renomovaná česká fotografka a grafická designerka. Výstavou Svět knihy tyto sféry svého působení vrství přes sebe. Svým koncepčně jasně definovaným souborem vtahuje do hry témata jako osobní a odosobněné, autorské a apropriované, umělecké a užité, dokumentární a estetické.
Na úvod výstavy Svět knihy je vhodné povědět si něco málo o Markétě Othové. Na českou uměleckou scénu vstoupila v devadesátých letech. Získala Cenu Jindřicha Chalupeckého a brzy se stala představitelkou nové generace umělců a umělkyň pracujících s fotografií. Přestože se nikdy nepovažovala za fotografku v pravém slova smyslu, je dnes považována za významnou autorku našeho fotografického umění. V poslední době se však více než vlastní tvorbou zabývá grafickým designem. Pracuje na grafických řešeních výstav a muzejních expozic a upravuje knihy o umění.
Na výstavě Svět knihy tyto dvě své profesní identity vrství přes sebe. Vystavuje fotografie obálek knih, které graficky upravila. Záměrně vyloučila ty, které upravila sobě. Třebaže se tak tato foto-grafická kombinace vzešla z reflexe vlastní pozice mezi dvěma disciplínami, výsledný soubor zčásti odosobnila. To, co se jí zdá zajímavější, je jakési vlastní ohledávání rozhraní mezi fotografií a grafickým designem.
V podstatě celou výstavu by bylo možné charakterizovat jako artikulaci různých rozhraní. Na výstavě jsou vyfotografovány fotografie. Až na jednu jejich autorkou není Markéta Othová. Je to tedy samostatná nebo kolektivní výstava? A jaká je informace, kterou fotografie v umělecké galerii tento soubor předává, jsou-li snímky provedeny stejným způsobem, jakým jsou obálky knih prezentovány za funkčně-prezentačních okolností? Jsme na výstavě dokumentárních snímků grafického designu? Proč jsou zjevné estetické kvality těchto tisků zpochybňovány užitým technologickým řešením tisku?
„Co je to fotografie?“, zeptal se v názvu antologie překladů teoretických textů o fotografii její editor Karel Císař. Markéta Othová knihu sázela a graficky řešila. Logicky je tedy vystavila snímek její obálky a svým fotografiím, sobě i nám položila stejnou otázku znovu.
Jiří Ptáček
