Výchozím momentem výstavy Jana Kolského je organizované zaměstnávání lidí na řešení takzvaných recapcha, které v internetovém prostředí slouží k odlišení lidí od automatizovaných algoritmů a botů. Jsou placeni za to, že obcházejí kontrolní mechanismy a otevírali prostor pro šíření spamů a jiných nežádoucích dat, většinou reklamy. Tato situace ukazuje obecnější obraz současného vztahu člověka k automatizovaným systémům, kdy se člověk stává rozšířením stroje. Má však i své závažné ekonomicko-sociální konsekvence. Jak Kolský píše v doprovodném textu ke své diplomové práci na UMPRUM v Praze: „Tento typ práce je pak vzhledem k možnostem jejího snadného odklonu do míst levné pracovní síly a nedostatku pracovních příležitostí výrazně prekarizovaný a to hned dvakrát. Nejprve samotnými podmínkami výkonu takovéto práce a jejího hodnocení, podruhé, jak se domnívám, prekarizací samotné subjektivity pracovníků zakotvených v procesech strojových procesů a algoritmických kódů.“
Jan Kolský tuto problematiku promítá do instalace založené na dvou základních prvcích. Jedním je inscenace dvou prostorů jeho díla: výstavního prostoru a prostoru scény prvního videa. Obě evokují kancelářská pracoviště, ale ani jedno není skutečnou kanceláří, ale kulisou posilující vyznění díla jako fikce. S tímto fiktivním prostředím dvojích kulis souvisí rovněž obsazení jednoho z videí herci v rolích pracovníků, podle jejich výběru zjevně odkazujícímu k prostředí disponujícímu onou levnou pracovní silou (raději bez další specifikace). V druhém z jeho videí pak probíhá dialogický chat mezi dvěma „entitami“, který znejisťuje hranici mezi lidskou a umělou inteligencí. Snad je síťovou komunikací dvou lidí v jednom městě, snad se uskutečňuje přes půl planety, ale může být také komunikaci člověka se strojem (kdo je kdo?)… anebo i dvou strojů.
Název výstavy Here There Be Workers parafrázuje jednu z několika formulací, které byly v minulosti evropskými geografy užívány k označování míst, jejichž charakter a podoba osídlení jim nebyl známý. Třebaže Kolského kulturní perspektiva generuje řadu otázek nad pozicí, ze které obdobným způsobem popisuje neznámý „pracovní prostor“, lze jeho videoinstalaci vnímat jako vztahování se osoby z našeho životního a ekonomického prostředí k domnělým osobám, které neznáme, a to nejen kvůli naší západní přehlíživosti, ale rovněž kvůli podstatě jejich pracovní náplně, kdy mají zůstat v utajení, a to až do té míry, že si nemůžeme být jisti, zda nejsou pouze simulacemi lidských subjektů.
Instalace Jana Kolského ve Fotograf Gallery je veřejnou prezentací jeho diplomové práce v Ateliéru fotografie na UMPRUM v Praze.
Jiří Ptáček
foto: Jan Kolský
