Edgar Schwarz (1987) je v současnosti známý zejména jako člen hudebních formací Schwarzprior a Wolf Trap. Mnozí již zapomněli, že byl rovněž fotografem. A tak trochu na to zapomněl i on sám. O znovuobjevení jeho fotografické tvorby se tak musela postarat galeristka a výrazná osobnost české kulturní alternativy Sráč Sam, která mu před třemi lety vybrala výstavu pro svoji galerii v České Bříze. Pro Fotograf Gallery jsme měli k dispozici výběr Schwarzovy práce z různých časových období, nakonec jsme se ale rozhodli vystavit výhradně pro soubor drobných situačních fotografií provedených technologií polaroidu.
Jejich deníkový charakter by nás neměl zmást. Tyto technicky nekvalitní a často sexuálně explicitní momentky nejsou nějakým domácím pornem, ale především manifestací libertínského životního stylu, při kterém jsou večírky i vztahy divočejší, ale díky tomu také tak intenzivní, a při kterém jsou láska a intimita – Schwarzova ústřední témata – brána s absolutní vážností. Nesmlouvavě a vždy včetně hrozby jejího zničení.
Edgar Schwarz ještě donedávna žil v Ostravě. Pohyboval se ve stejných společenských kruzích jako Zuzana Šrámková, druhá z vystavujících ve Fotograf Gallery. Důvody jeho fotografování jsou ovšem zřetelně subjektivnější. Zatímco Šrámková objevuje obrazy uvnitř komunity, jejíž je přímou součástí, pro Edgara Schwarze je společenství lidí okruhem kolem něj samého, v jehož středu vždy stojí on, žena, se kterou má milostný poměr, a zejména jeho vlastní eros, potměšilý nebo zlomyslný humor, na odiv dávané pohrdání konvencemi a zároveň vyhraněné estétství. Právě v souboru polaroidových fotografií se všechny tyto roviny prostupují a nejlépe zprostředkovávají nám „performativní“, nepředvídatelné vedení života, který (když na to máte) vést namísto bledého rámce všedních dní daného jistotami „ráno do práce – v poledne oběd – znovu do práce – vepřo k večeři – seriál na ČT – porno na internetu – postel“.
Jiří Ptáček
