„I přesto, že se práce nazývá Něco v obraze, snaží se poukázat na to, co je vlastně mimo,
vně obrazu“, napsala o své audiovizuální sestavě autorka Anna Balážová. Pokusme si to
představit jako filmovou obdobu snahy prvních letců odpoutat se od země, onoho heroického hopkání – na dobových filmových záznamech dnes neprávem působícího komicky, nadále ovšem poukazujícího na konkrétní hranici, kdy se skok změní v let. Ze stejného důvodu jsem jako dítě rád skákal do dálky, kvůli krátkému okamžiku přesvědčivého odpoutání.
Projekce Něco v obraze je sestavou krátkých sekvencí, paralelně probíhajících obrazů
a zvuků. Mladá brněnská umělkyně Anna Balážová (1987) nechává obrazy ke zvukům
přibližovat, splývat je, nebo naopak volí odstup, podtrhující vzájemnou nesounáležitost.
Záběry detailů reality, útržky animací a studiově vytvořených prostředí (krajin), kousky
šeptaného rozhovoru – jakéhosi praktického dohadování o technických podmínkách natáčení, klapot pevných podrážek o podlahu i neidentifikovatelné ruchy skládá s jistotou v jejich asociativní účin. Nejednoznačnost hierarchií a vazeb je letem po mezi vzájemných gravitací a jejich překonáváním, mezi tím, co vidíme a co slyšíme, mezi tím, co si vnímáme a co si představujeme. Co zde je působí obdobnou silou jako to, o čem víme, že zde není. Působivosti své práce Balážová dosahuje minimem prostředků a navzdory jisté neuchopitelnosti celku (nikde žádný střed, pevný bod, vyústění) vytváří poetický vizuální esej o jemných sítích mezi zobrazovaným a zobrazováním a roli lidské mysli v procesu zobrazování i recepce.
Většina záběrů z Něco v obraze vznikla kvůli animovanému filmu Půda, pevná je, který
Balážová od loňského roku připravuje spolu s Katarínou Hládekovou. V něm bude příběh
nerušeně plynout, jeden obraz skládat za druhým v kauzální řetězec a všechno vzadu za kamerou bude vytěsněno. Podobně jako u instalací, fotografií a objektů, ve kterých
Balážová s Hládekovou transponují zkušenost se stavbami prostředí pro animovaný film
v autonomní galerijní artefakty, je Balážové Něco v obraze autorskou proměnou pracovního a odpadového materiálu z Půda, pevná je ve svébytný audiovizuální útvar, jehož imaginativní obraznost je protkána fragmentárními referencemi k procesu práce, filmařským a animačním postupům. V jistém smyslu je předběžným převrácením (inverzí) pravidel, která jsou zamýšlena pro ještě neexistující dílo.
Prezentace ve Fotograf Gallery je druhou ze dvou letních výstav představujících výrazné
představitele mladé generace z Brna, navíc vzájemně se podporujících a přímo kolaborujících. Shodou okolností vystavovali během července v sousedském Komunikativním prostoru Školská 28 další dvě jim blízké osobnosti, animátor a grafik Jan Šrámek a kreslířka Veronika Vlková, pročež lze moravskou anexi jednoho pražského domu považovat za dokonalou.
Jiří Ptáček
