Rozechvělé a místy nezaostřené video v úvodu výstavy Agent může působit jen jako série jakýchsi nevydařených pokusů o filmový záběr. Jak ale jeden střídá druhý, stávají se zřetelnějšími určitá pravidla, podle kterých kamera prováděla sérii řezů prostorem jakési chodby – měnila výchozí stanoviště, „procházela“ mezi figurantkami, stáčela se ke sloupu, občas vyhlédla z interiéru skrze okenní tabulky, apod. Vezmeme-li jako základní východisko, že tyto sekvence nejsou žádnými nevydařenými záběry, musíme se zkusit zamyslet, čím by případně mohly být. Napovědět nám může intervence do interiéru dalších dvou místností galerie. Na žádost Havelky, Rybářové a Pavlíka, toho času studentů Ateliéru fotografie na VŠUP, ji realizoval mladý architekt Jan Kováříček. Její řád je pro jednotlivce neuchopitelný, zároveň ho ale nemůže jednoznačně vyloučit. Změny stanoviště otevírají působivé průhledy navrženou strukturou vertikálních prvků, žádný z nich ale není označen za dominantní.
Pavlík, Rybářová a Havelka jako by se ve své videu pokoušeli o něco podobného. Kamera poskytuje nekompletní informace o vztazích uvnitř pozorovaného systému a oproti konvenčně pojatému záběru, ať již filmovému nebo fotografickému, nepředkládá fixní hierarchie mezi aktéry (agenty) v tom smyslu, jak jsme zvyklí, například mezi popředím a pozadím, ústředním a vedlejším, správným a chybným, apod. Existuje-li jakýsi „celkový pohled“, pak se nalézá mimo poznávací schopnosti jednotlivého pozorovatele. Do takto uvolněného prostoru autoři dosazují přesvědčení, že příhodná reakce, tedy naše „inteligentní“ jednání jako zúčastňujících se aktérů, může nastávat samovolně v rámci intenzivních interakcí všech komponent tohoto prostředí. V tomto smyslu se Havelka, Rybářová, Pavlík a Kováříček snaží překročit tradiční představu o svrchovanosti distancovaného „čtení významů“ a nahrazují ho principem bezprostřední, neuvědomované kooperace mezi živými a neživými aktéry, lidmi a věcmi.
Výstava Agent je druhým projektem vybraným ve výběrovém řízení na výstavy ve Fotograf Gallery pro rok 2015. Zvláštní poděkování za spolupráci při jeho realizaci patří Dagmar Šubrtové, kurátorce galerie Makromolekulárního ústavu AV ČR za zajištění prostoru pro natáčení videa.
Jiří Ptáček
