Pavel Jasanský (*1938) během dlouhé a bohaté kariéry fotografa spolupracoval s mnoha výtvarníky i hudebníky a jako nezařaditelný solitér obsáhl žánry dokumentu, portrétu i radikální a osobité intermediální fúze. Těžištěm jeho komorní jubilejní retrospektivy je cyklus Nová krajina, noví obyvatelé (1985-90), zachycující přeludnou skutečnost skomírající totality. Ten je doplněn o průkopnickou instalaci Divák (1989), která kombinuje velkoformátové přemalované fotografie a videoartovou sochu. Výstavu uzavírá dlouhodobý projekt Podepsaných fotek, který shrnuje Jasanského celoživotní vazby do úctyhodně rozsáhlého alba současníků a přátel.
Promovaný geolog Pavel Jasanský (*1938) fotografoval již během studií na přelomu 50. a 60. let a pro tehdy nastupující hudebníky vytvářel fotografie i grafické úpravy. Po povinné tříleté službě v Krušných horách pro Geologický průzkum Praha se roku 1964 stal zaměstnancem propagačního oddělení Strojexportu. Zároveň začal fotografovat pro Poetickou vinárnu Viola, Balet Praha, divadla Za Branou a Na zábradlí či časopis Divoké víno. Od roku 1968 se stal grafikem a fotografem registrovaným při ČFVU, spolupracoval na fotografiích a designu mnoha gramodesek, plakátů i multimediálních produkcí. Během 70. let se zároveň Jasanský vypracoval na vyhledávaného fotografa hudebních hvězd, aby tuto pozici časem opět potichu opustil („omluvil jsem se Supraphonu a dělal jsem si jen svoje“). Po pádu komunismu Pavel Jasanský spoluzaložil agenturu Signum (dále J. Kučera, D. Kyndrová, J. Ptáček, J. Vaniš) a provozoval vlastní grafické studio JAGO. V letech 1992-1998 vedl na pražské FAMU seminář multimediální tvorby.
Ve své volné tvorbě se Pavel Jasanský již od cyklu Paristory (1967) profiloval jako fotograf s výjimečnou empatií a postřehem. Ten uplatnil i ve volné dokumentární fotografii, dlouhodobě zobrazující emotivně vypjaté mikrosvěty ústavů a nemocnic, hřbitovů i masopustů. Svoji dokumentárně orientovanou tvorbu zúročil Jasanský v knize Město, kterou původně koncipoval spolu s Vladimírem Birgusem a básníky Petrem Cincibuchem, Jaromírem Pelcem a Josefem Šimonem. Původní verze, zachycující pocity obyvatele moderního velkoměsta, byla kvůli nedostatečně optimistickému vyznění před tiskem přepracována a doplněna fotografiemi Miroslava Hucka.
Všechny výše zmíněné okolnosti umožnily Jasanskému završit svoji dokumentární tvorbu rozsáhlým cyklem Nová krajina, noví obyvatelé (1985-90), který bychom mohli označit „subjektivní dokument“, ukazující mimoděk stadium “zahnívajícího socialismu”, často pomocí citací absurdních civilizačních a mediálních přízraků. Absence živých osob a neurčitost lokalit (mnohé pocházejí i ze západní Evropy) však dávají cyklu mnohem obecnější význam, ukazující pocity senzitivního jedince na vrcholu moderní doby, zahlceného obrazovými informacemi, které se větví a překrývají do takřka halucinogenních spojení. Obrazy obrazů, plakátů, neónů, televizí i atrap všeho druhu vytvářejí paralelní vesmír 80. let, v němž informace a předměty vstupují do nových, absurdních vztahů. Je to uhrančivá vize společnosti na vrcholu i na počátku pádu, civilizace bez lidí, jen s jejich obrazy a otisky, je to svět jako vzpomínka na civilizaci, která ztratila svůj vlastní pevný referenční rámec.
Protipól Jasanského dokumentární tvorbě tvoří multimediální díla, počínající spoluprací na projektu Most (1981-82) a pokračující v průběhu 80. let přemalbami fotografií a multimediálními instalacemi, kterými se Jasanský začlenil mezi tehdejší průkopníky českého videoartu kolem Radka Pilaře. Vrcholem těchto intermediálních snah, v nichž došel z českých fotografů nejdál, je zřejmě první „videosocha“ v Čechách: monstrózní instalace Divák (1989), kombinující existenciálně pojatá fotoplátna s tušovou domalbou se sochou sedící postavy, která má místo hlavy televizní obrazovku s týmiž výjevy, které vidíme na plátnech. Dojem sarkofágu syrové tělesnosti kombinované s hybridním monstrem, které je samo vysílačem dalších obrazů, je dodnes působivým obrazem abrazivního mediálního podvědomí konce 80. let.
Zatím poslední kapitolu Jasanského díla představuje projekt, který završuje jeho celoživotní osobní vazby a spolupráce: Podepsané fotky jsou obsáhlým albem Jasanského současníků a přátel, počínaje rodinou a sousedy, přes řady přátel a kolegů až po mezinárodní celebrity. Téměř všechny jsou důsledně opatřeny podpisem portrétovaných, často dokreslující jejich vztah k autorovi. Toto defilé osob, které autor fotografoval od 60. let až téměř do současnosti, představuje vlastně kroniku jeho vlastního života, vtělenou do těch druhých, a ukazuje bohatství autorových osobních i profesních spojení. Projekce Podepsaných fotek je záměrně umístěná do výlohy Fotograf Gallery i pro večerní kolemjdoucí a činí tak z noční galerie cameru obscuru Jasanského celoživotního bohatého niveau.
Ono neurčité „Topáš“ v názvu výstavy (který také konotuje s nedávnou výstavou syna Lukáše a Martina Poláka) je ve skutečnosti juvenilní zkomolenina názvu topasu, která se stala Jasanského celoživotní přezdívkou. Můžeme ji ale také považovat za akronym neutuchajícího elánu se smyslem pro absurdní groteskno. Ve spojení s neustálou odvahou riskovat a experimentovat tak Jasanského rozsáhlé a mnohotvárné dílo zaujímá unikátní pozici v rámci české fotografie i výtvarného umění.
Pavel Vančát
Poděkování: rodina Jasanských (Lukáš, Lenka, Jakub, Vojta a Topáš), Tereza Velíková, Jan Vidlička, RámyPasparty.cz
