Daniel Steegmann Mangrané se narodil v roce 1977 v Barceloně, v současnosti žije převážně v Brazílii. Zajímá ho kontrast mezi přírodou a civilizací, mezi evropskou tradicí a kulturou obyvatel pralesa. Zkoumá způsoby, kterými technologie ovlivňuje naše vnímání světa. Jeho práce se pohybují v široké škále médií: Natáčí filmy a videa, pracuje s fotografickým obrazem, maluje akvarely, vytváří prostorové instalace, experimentuje s virtuálním prostředím 360° filmu a řada děl je výsledkem sociální interakce. Steegmannova díla bychom mohli interpretovat kategoriemi postkolonialismu, neokonkretismu, strukturalismu, antropologie, psychedelie nebo postinternetového umění. Kromě samostatných výstav v posledních letech vystavoval například na trienále Surround Audience v The New Museu v New Yorku (2015) a účastnil se na programu letošního Berlínského bienále.
Výstava v Fotograf Gallery s názvem Jsem čirý plyn, vzduch, prázdné místo, čas vzájemně propojuje několik umělcových děl. Titul je odvozen z básní Stely do Patrocínio, brazilské básnířky, která většinu života strávila v ústavu pro duševně nemocné. Její syrová, ale i snová poezie, původně zachycená pouze v podobě audionahrávek, Steegmanna Mangrané silně oslovila. Zprostředkovává ji prostřednictvím textových instalací, v nichž konfrontuje jejich živelný kosmologický obsah s geometrickou formou textového zápisu.
Koláž ze série Kiti Ka’aeté tematizuje vztah mezi světem přírody a světem člověka. Ka’aeté v jazyce brazilských indiánů znamená hustý, od lidských obydlí vzdálený prales. Je to místo, kde žijí bohové a kde běžná pravidla neplatí, místo, které nemá žádnou historii a věci ještě nemají svůj tvar. Kiti znamená hluboký řez, obrazně i vstup člověka a jeho technologie do přírody. Podoba řezů v koláži je inspirována abstraktním uměním indiánů Guaraní. V obecnějším smyslu lze řez vnímat i jako lidskou organizaci obrazu světa. K jinému způsobu vztahu k okolnímu prostředí se vztahují Steegmannovy fotografie zkoumající mimikry, strategii včleňující živočichy do jejich životního teritoria. Od roku 2012 zkoumá pakobylky a další organismy, které jsou schopné transmutace v rostlinu nebo dokonce v neživý kámen.
Filmová instalace 16mm vznikla v pralese Mata Atlântica v jihozápadní Brazílii. Její forma a obsah jsou definovány základním užitým materiálem – 16 milimetrovým filmem. Autor upravil tradiční filmovou kameru tak, že její motor pohání nejen filmový pás, ale i samotnou kameru, posouvající se hustým pralesem po ocelovém laně. Každý metr exponovaného filmu odpovídá pohybu kamery v délce jednoho metru. Šedesátimetrový svitek filmu je při standardní rychlosti posunu osvícen v pěti a půl minutách. Svou formou dílo navazuje na strukturální film šedesátých let, ale přináší i další témata pro svého autora typická: Lano protíná prales v dokonalé linii, vnáší nový řád do jinak chaotického prostředí. Daniel Steegmann Mangrané tak konfrontuje člověka a přírodu, organické a geometrické, osvícenský svět prostorových a časových souřadnic se světem bez forem a bez historie.
Tomáš Pospiszyl
