Kontemplativní hry s fotografickým obrazem jsou Petrovi Strouhalovi východiskem pro anatomické studium obskurnosti. Formální vytříbenost je v nich okusována upatlaným kutilstvím, humor je nejen beze slov, ale většinou rovněž bez pointy, jež by publiku přivodila úlevný smích. Fotografický ateliér je místem, kde lze provádět pokusy s chlupatou abstrakcí a gesty mrtvé ruky. V galerii pak vzniká sestava obrazů a objektů, u níž se jazyk umění šmodrchá v novotvar, který nedokážeme uspokojivě ztotožnit s konkrétní emocí.
Jiří Ptáček
