Fotografka Kateřina Držková (1978) se v posledních letech věnovala interpretacím nalezených fotografií a analýzám masově tištěných pohlednic z turistických destinací. V novém souboru se pustila do oblasti nezajištěné rámcem metodické „práce s archivem“ a své komparativní postupy rozvolnila až na úroveň asociativních a estetických řetězení. Spojila fotografie různého původu a důraz kladla na křehké vazby mezi motivy, kompozicemi, barevnými akcenty a obsahy.
K názvu výstavy Držkovou inspirovaly výzkumy vídeňského biologa Paula Kammerera z počátku 20. století, experimentálně sledujícího nevysvětlitelná časoprostorová nahromadění objektivních jevů vykazujících stejné či podobné znaky. Také její soubor je konfigurací „nenáhod“, jejichž spojitost je „zjevná“, ale ne vždy si ji dokážeme rozumně vysvětlit.
Jiří Ptáček
