Cílem výstavy Čtyři dimenze je rekonstrukce odkazu mladého, nadaného fotografa Šimona Štrby (1991-2015). Prezentací jeho souborů a dalších solitérních fotografií se snažíme vykreslit jak autorovu citlivost k fotografickému obrazu, tak jeho přístup k fotografii jako nástroji prozkoumávání vlastního životního prostoru. Třebaže Štrba volně přecházel mezi pořizováním bezprostředních fotografických záznamů, často pak užívaných v autorských publikacích, a koncepčně rozvrženými, aranžovanými soubory, vždy usiloval o vyzdvižení vztahového a emociálního rozměru své práce. Fotografický deník, návštěva míst spojených s jeho zrozením, nebo vytváření totemických zátiší pro jemu nejbližší osoby se v celku jeho práce ukazují být spojeny s touhou po evidenci toho, co patřilo do jeho života a co nechtěl nechat nevyslovené. Díky Šimonově práci se fotografování opět ukázalo být schůdnou cestou sebepoznání i vyjádření vztahu k tomu, co ve své životní situovanosti seznáváme jako významné.
Výchozím požadavkem, vneseným vůči nám samým, bylo nesmísit autorem dokončené soubory se solitérními snímky, které nás zaujaly při studiu jeho negativů a složek s digitálními materiály. Přesto jsme nakonec uznali za vhodné některé fotografie z archivu vystavit coby doplněk k autorizovaným souborům. Na Čtyři dimenze se tak dostala například dvojice snímků se šnekovitě svinutou přikrývkou (Štrba vystavil pouze jednu na klauzurách ateliéru pražské Scholastiky), autoportrét mezi pokojovými květinami (součást rozsáhlejší série, z níž se ale jediný objevil v autorově posledním fotografickém sešitu), nebo snímek z pracovní verze klauzurního cyklu Čtvrtá dimenze pro Ateliér fotografie Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem (vytvořeným společně s Terezou Bonaventurovou).
Jádrem výstavy jsou ovšem představeny Štrbovy čtyři „autorizované“ soubory. Totemy každodennosti (2013-2014) autor sestavil jako předmětné emblémy lidí z jeho nejbližšího okolí. Kvůli konfiguraci snímků a reprodukcí dětských kreseb a deníkových zápisů (Návrat k prapůvodu vlastní existence, 2014) se zase rozjel na Slovensko, aby se zde vztáhl k místům, odkud pocházejí jeho rodiče a kde se narodil. Oba soubory lze považovat jakousi obrazovou genealogii, případně jako dílčí osobní mytologii.
Maketou jeho nejrozsáhlejší autorské knihy Portfolio shrnujeme jeho nejstarší snímky (2009-2012) a poukazujeme na jeho schopnost nacházet působivé obrazy ve vlastním životním prostoru a kombinovat je na základě vizuálních analogií v bohatě strukturovanou obrazovou naraci. Jejím protějškem je výše zmíněný cyklus Čtvrtá dimenze. Přestože se výrazně odlišuje od všeho, co jinak na výstavě nacházíme (snad proto, že je společným dílem s Terezou Bonaventurovou), naznačuje jiný způsob uvažování o možnostech fotografie jako formální hry s nalézáním „čtvrté dimenze“ skrze redukci trojrozměrného prostoru v plošné vyobrazení.
Na přípravě výstavy se podíleli autorovi přátelé, pedagogové a rodina. Výstava vznikla díky finanční podpoře Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, kde Šimon Štrba navštěvoval Ateliér fotografie Pavla Baňky. V úterý 26. ledna v 18 hodin bude v galerii pokřtěn průřezový katalog jeho práce. Výtěžek z prodeje katalogu bude věnován na dobročinné účely.
Jiří Ptáček
