Odlitek formy získává tvar, který dlouho existoval pouze jako možnost, podobně nově zasazený strom vyrůstá z jámy, která formuje a deformuje jeho kořeny. Vrstvy barvy, stejně jako krajkové závěsy, brání výhledu na to, co by se chtělo prodrat na povrch. Ono „něco”, které zůstává částečně skryto, je jedním z motivů prací obou umělkyň spojených výstavou Memory and Desire, Stirring.
Altın i Zelenková se často obracejí k určitému druhu vyprávění, ať už formou autorské knihy nebo výběrem a řazením vystavených fotografií či obrazů. Jejich příběhy ulpívají v mysli diváka jako ztracené vzpomínky. Nejsou to pevné narativy či příběhové konstrukce, pracují spíše s dojmem a pocitem, s možností či nabídkou „něčeho” vzdáleného v blízkém.
Splétáním a zrdcadlením obrazů vytváří touhu uvidět to, co se teprve rodí nebo právě zaniká; „(…), vyhání šeříky z mrtvé půdy, mísí vzpomínku s touhou, probouzí malátné kořeny jarním deštěm.”, píše anglický básník Thomas Stearns Eliot. Proměna mezi mrtvým a živým, přijetí tvaru něčeho nebo někoho jiného, ale vůbec proces změny formy jsou důležitými prvky prací obou vystavujících.
Stejně jako opakování deformuje čas, když v drobných obměnách přináší stejné, mění umělkyně pomocí svých záběrů náš pohled na známé věci. Přílišné přiblížení na povrchy opakovaně používaných forem na cukroví vykresluje každodenní jako cizí a známé tělo se proměňuje v neznámé, když se splétá dohromady s větvovím či splývá s vodní hladinou. Vystavené práce Özlem Altın a Terezy Zelenkové jsou tak především vizuální poezií, která se pomocí proměn významů zdráhá jednoznačnému uchopení.
Přečtěte si brožuru k výstavě zde.
