Možností je nekonečno, ovšem hrací automat se zastavil a nám naskočila kombinace švestka — malina — pulitřík.
Antonín Jirát nám kladl na srdce, abychom k názvu výstavy Mimo chápání neopomínali uvádět jím napsanou větou o hracím automatu. Chápe ji jako jistý podtitul, kterým výstavu uvádí.
V jedno z pracovních e-mailů mi pro změnu navrhl, abych pěkně napsal o dvou fotografiích zajíců na výstavě. „Že bychom tím dotáhli tu dezinformaci?“, napsal mi.
Na výstavě Mimo chápání jsou dvě velmi pěkné fotografie zajíců, píši tedy já. Ono se vlastně celá výstava sestává z jakýchsi dvojic. Dvě fotografie tahačů (TIR), dvě fotografie zajíců, jeden ze zajíc a pásková abstrakce stejného rozměru. Pásky jsou vyřezané z fólie na polep automobilů a tím se zase dostáváme k tirákům. Dvojicí jsou také stroje a zvířata na výstavě, ovšem spíš jako jako vzájemní protiklady. Osamocený je snad pouze krápník z objektové série Aftermath, tato krystalická struktura s poruchou. No, byl by, kdyby s ním Jirát záměrně nepracoval jako z fyzickou obdobou trojrozměrných objektů na fotografiích.
Když toto vezmeme v potaz, patrně bude zřejmé, proč Jirátovu výstavu považuji za síť analogií a vzájemných odkazů. Jirátovým prvotním východiskem jsou ryze fotografické problémy. Například: Jak vyfotografovat pohybující se objekt, aby působil staticky? Nebo: Jak vyfotografovat dva příbuzné živočišné druhy, aby působili jako druh jeden? Ano, možná už tušíte. Antonín Jirát nás vtahuje do hry, v níž je místo pro náznaky pravidel a jejich porušení, obcházení či dokonce podvádění. „Dezinformace a hoaxy je to, na co reaguji“, napsal mi do onoho emailu. Interpretace svých konfigurací komplikuje natolik, aby byla spíše konspirací, a z již jen sotva slyšitelné ozvěny slavného avantgardního popěvku „dadadada“ těží půvab pohybu po hranici nonsensu a náhody. Hrací automat však vůbec nemusí vysílat náhodnou kombinaci symbolů. Klidně to může být faktický popis situace nebo věštba.
Jiří Ptáček
