Když Matthew Monteith v devadesátých letech poprvé navštívil Českou republiku, uchvátili ho detaily běžného života země v její transformaci. Podmaněn nevýslovným — náladou, pocitem místa — své návštěvy opakoval. V letech 2001—2003 procestoval celou zemi a fotografoval ji s vírou ve vytvoření soudobé alegorie, která by odrážela ideály ze starých pohlednic a z českých fotografií 20. a 30. let. Se zdrženlivostí, brilantní barevností a promyšlenou pozorností k záhadě každodenního života vytvářejí Monteithovy fotografie paralelu k úctyhodné tradicí, jejíž základy položily osobnosti jako Joel Sternfeld a dnes ji ztělesňují autoři jako Alec Soth.
I když občas zlověstná, je Monteithova práce prostoupena energetickým optimismem a humorem. Pečlivě komponované a krásně vyprodukované obrazy se zaměřují na jednotlivce, krajiny, podivně ukryté městské scenérie a na stopy dlouhé a složité historie země. Kniha Czech Eden není popisem či dokumentem, ale spíše podobenstvím, ve kterém se divák setkává s jednotlivci a prostředími, navzájem soudržnými i protichůdnými, krásnými i znepokojujícími.
