Fotografie, koláž, fragment, vrstvy, mezery, střih, animace, ruka, gesto, pohyb, děj… Jsou-li jmenovaná slova pro Kateřinu Zochovou klíčová, pak proto, že objímají jak její přístup k několika výtvarným médiím, tak poetický horizont jejího nakládání s obrazy. Kompozice jejích fotografií vznikají na skle skeneru. Drobné prvky se přeskupují a vrství přes sebe. Kousky rozstříhaných fotografií a abstraktní elementy. Při opakovaném skenování jich je stále více, ale zároveň dochází ke ztrátě obrazové informace. Čím více toho chceme říct, tím méně vyslovíme.
Výstavu finančně podpořila Akademie výtvarných umění v Praze.
Jiří Ptáček