Pavel Příkaský a Miroslava Večeřová
— Isotonic Song


Zahájení: úterý 19. března od 18 hodin
Kurátorka: Mariana Serranová

Living matter – including flesh – is intelligent and self-organizing, but it so precisely because it is not disconnected from the rest of organic life.

Rosi Braidotti, Post-Anthropocentrism: Life beyond the Species

 

Isotonic /iso·ton·ic/ (-ton´ik

1. denoting a solution in which body cells can be bathed without net flow of water across the semipermeable cellmembrane.
2. denoting a solution having the same tonicity as another solution with which it is compared. 
3. maintaining uniform tonus.

Dorland’s Medical Dictionary for Health Consumers, 2007

 

The Salt

The salt in the small bowl looks up at me
with all its little glittering eyes and says:
I am the dry sea.
Your blood tastes of me.

Ursula K. LeGuin

 

Fantaskní obrazy plynule procházejí z média do média. Z prostoru do plochy, z živé performance do malby či z pohyblivého obrazu do kresby. Nezbytnou a všudypřítomnou ingrediencí tekutého procesu, který smývá hranice mezi živým a nerostným, je rozpustný krystal soli, substance sytící roztok lidské a zvířecí krve. Isotonic Song vypráví novodobou mytologii hybridních bytostí, téma vnitřně konfliktní tělesnosti se zpřítomňuje na jednu dobu v archaickém polymorfismu i futuristické perspektivě biotechnologií.

Píseň a dech, rytmus a krystaličnost skladby, vnitřní monology v produktivní kontrapozici vůči soudobým paradigmatům. Dlouhodobě spolupracujícící dvojice Pavel Příkaský a Miroslava Večeřová výstavou Isotonic Song opakují charakteristickou organičnost a fluiditu předchozích multimediálních instalací. Podobně jako ve společném projektu Antidote je rukodělný a malířský prvek protějškem častých tematických výpůjček z oblasti vědy v její chladné a popisné schematičnosti.

Předmětem sondy jsou průvodní pocity tělesných pochodů a jejich subjektivní mentální reprezentace. Cosi hluboko v útrobách se dostává vně a naopak. Vizualizaci čehosi senzoricky nepostižitelného v naší mysli formátují nové poznatky a objevy medicíny. Potvrzuje se zde dosavadní praxe autorů, kteří skrze ohledávání vnitřního světa zpochybňují pojetí člověka jako měřítka všech věcí. Překonávají krizi posthumanismu ponořením se do nejelementárnější materiální prapodstaty.

V živném roztoku moře saturuje své tělní tekutiny ostrorep. Jeho modrá krev se odebírá pro detekci některých druhů bakterií a je jednou z nejdražších látek, které člověk využívá pro své vlastní tělo. Může být ostrorep nebo bakterie měřítkem všech věcí? Politické panorama hierarchizovaného života na zemi si můžeme představovat v posthumanistické perspektivě anorganického činitele, v našem případě molekuly soli putující z jednoho fyziologického prostředí do dalšího.

Zapojením zvířat do procesu tvorby autoři symbolicky nahlodávají pilíře antropocentrického modelu, a zvýrazňují tak jak jejich exkluzivitu, tak i manipulovatelnost. Za jednotlivými zastaveními a výjevy výstavy můžeme vidět různá stádia přeskupování iontů. Sůl prostupuje živými organismy i nerostnou přírodou, v pevném i tekutém skupenství. Výsledné tvary solných objektů vznikly ze spontánní potřeby zvířete, další významovou rovinu dává soli práce v prostoru, krystaly pokrývají textilní detaily a zdi rámující výstavu, stávají se environmentem.

Současnost nabízí v mnohém možnosti překračovat genetické vymezení rodu i druhu, snad i představa hybrida všudypřítomná v kontinuu lidské představivosti rekonstituuje naše tělesné pocity, různé typy hybridity, morfování a tělesné interface odrážejí i různé interakce člověka a zvířete a různou modalitu dominance či koexistence. Autoři nás provázejí řadou metaforických situací, rozkrývají různé vztahy mezi lidským a zvířecím.

Možná naše tělo nestačí současné době. Návrat obloukem k fantastické zoologii archaických kultur v dnešní době vyjadřuje upřímně vyjádřenou existenciální bezradnosti z budoucnosti. Anatomie nové mytologické bytosti je generována v průsečících magična a laboratoře. Mytické zvíře, jako hybridní výtvor stojí mimo evoluční řetězec, ale jeho přítomnost v lidské představivosti je výzvou k bilanci mocenských vztahů a interakcí, nebo alespoň místem k zastavení v osvobozujícím toku imaginace.

Mariana Serranová

 

Více o Miroslavě Večeřová (a Pavlu Příkaském) v textu z časopisu Fotograf #27 “Auta”