Petra Steinerová
— Výměnný obchod


Zahájení: v úterý 31. července od 18 hodin
Kurátorka: Edith Jeřábková

Zaměření pozornosti fotografa na jedno téma a jeho důsledné sledování a typologické ohledání je charakteristické jak pro první generaci konceptuální fotografie, ke které patří například zakladatelé Düsseldorfské fotografické školy, Bernd a Hilla Becherovi nebo Ed Ruscha a jeho fotografické knihy, nejcitovanější z nichTwentysix Gasoline Stations. V rozsáhlých monotematických cyklech však pokračují další a další generace fotografů, ať již přímí žáci Becherových jako Andreas Gursky, Candida Höfer, Axel Hütte, Thomas Struth a další, ale i  řada jiných, například Josef Dabernig a jeho širokoformátové záběry na stadiony, nebo u nás dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák, kteří původní záměr radikálního odklonu od výtvarných problémů (které nebyly ani tak odkloněny jako byly změněny) a obsesivní zájem o registr nahlížejí s přidanou ironií.
Při tomto způsobu fotografické tvorby spolupůsobí dva principy – fascinace (často kromě obsahu výrazně estetická) jistým typem objektu či jevu (a to nejen na počátku, ale v celém procesu práce) a do různé míry vědecká metoda zpracování. Dokumentarismus a archivní, badatelský či sběratelský impuls se tedy propojují s ryze fotografickými zájmy o portrét objektu nebo jevu, jeho “ideálního” způsobu zachycení, kompozice atp. Mnohdy mohou tyto dva přístupy na sebe narážet. Tak například ve vystaveném cyklu Výměnný obchod (2010–11) Petra Steinerová nebazíruje na důsledném systému dokumentace hotelových interiérů a vybranou látku mírně podřizuje reálné situaci, kterou nechce násilně zmanipulovat dogmatickými pravidly. Ale abychom mohli konkrétně popsat tuto skutečnost, musíme se vrátit k obsahu souboru.
Petra Steinerová (*1980, 2005 absolvovala obor Fotografie na FAMU) si cyklický způsob práce zvolila již na začátku. V předchozích fotografických sériích (uvedu jen dvě) se vyrovnávala s rodinnou událostí – se změnou sexuální identity svého otce – nebo v dokumentárním cyklu mapovala rekreační stavby, jejich dočasnost, vynalézavost, kutilství, ale i jejich sociální rozměr spojený se socialistickou atmosférou společenského unikání do soukromí či jiné uzavřené společnosti. Výstava Výměnný obchod tak jako výše zmíněné projekty je výsledkem dlouhodobějšího záměru a práce, a také – a zde zvláště – fotografování spojeného s cestováním.
Autorka, která je i jindy citlivá k sociálním tématům a socialistické minulosti, se nadchla pro absurditu polozapomenutého společenského jevu socialistického systému – mezinárodní spolupráci a přátelství, celkově založenou na zrcadlovém obrazu a odrazu (zde bychom, v případě silného chtění, mohli hledat paralelu s principy fotografické techniky :-) Každý stát, kraj, město, podnik, škola, dokonce i žák měl svůj zrcadlový protějšek ve svém družebním ekvivalentu. Samozřejmě nejdůsledněji a začasto výrazně nuceně (jak naznačuje název výstavy) u nás tato družba probíhala se Sovětský svazem. Hotely jsou esencí sociálního přebývání a esencí cestování. Družební
socialistické hotely bývaly kromě lidových zájezdů také a možná převážně shromaždištěm prominentů režimu, později i veksláků, zkrátka všech, kteří hledali výhodnou příležitost k pohodlnému životnímu stylu a volné zábavě. Prostředí této společnosti, které si po transformaci režimu mělo najít novou tvář (již nezdvojenou tvář), se Petra Steinerová rozhodla zachytit v pohybu, který z hlediska přestavby hotelového image často nastal jen v té míře, že porušil původní intaktnost sedmdesátko-osmdesátkového interiérového designu. Atmosféru hojně zachraňuje vegetace květináčů a nevyvětraný duch materialistického marxismu leninismu povlává v záclonách.
Onen předpokládaný pohyb, který nenastal, autorka instaluje pomocí dvou směrů, kterými “skenuje” vnitřek budov horizontálně a vertikálně. Ve fotografiích sleduje uniformitu jednotlivých pater, v osmičkovém filmu prochází chodbami celého podlaží nebo zachycuje výhledy všech pater z výtahu. Kdyby jí šlo o chladný dokumentární ráz, materiál by zůstal nedotčen střihem a výběrem. Jak jsem již zmínila výše, Petra Steinerová však měla svůj záměr, když si vybírala družební hotely 70. a 80. let: hotel Kyjev v Bratislavě – hotel Bratislava v Kyjevě, hotel Opava v Kamyšinu – hotel Kamyšin v Opavě, hotel Voroněž v Brně – hotel Brno ve Voroněži a další. Zajímala ji statičnost prostorů, uniformita s drobnými odchylkami, funkční a obsahová zamrzlost na půli cesty, atmosféra lina a umakartu, kterou někteří vnímají jako nemísto a jiní jako dobrodružnou součást své zažité nebo nezažité minulosti. Mezi tímto syntetickým záměrem a dokumentární analýzou je průsečík konečného uchopení a prezentace. Většina z těchto “ghost” staveb nikdy nedosáhne zájmu milovníků totalitní architektury, jako je tomu třeba u ukrajinského hotelu Družba, který je pozoruhodný svou prstencovou konstrukcí zavěšenou na tři věže (československá zemědělská sila). Proto zůstanou ještě chvíli rezervacemi minulosti, které už mohou zajímat snad jen umělce a sociálně slabší cestovatele, dokud jejich zlomek nepřežije mezičas aktuality a památky.

Edith Jeřábková