Při pohledu na slovenskou uměleckou scénu poslední doby nelze přehlédnout zvýšený zájem o problematiku umění a života ve veřejném prostoru. Jeho kulminaci podnítil neuspokojivý stav společenské debaty a politické reality v zemi, jeho nervovými uzly jsou ideologické monumenty reprezentované sochařskými díly na veřejných místech a nejsofistikovaněji ho zosobňuje působení iniciativy Verejný podstavec. V našem prostředí pro tuto tendenci nenajdeme příslušný protějšek vyjma angažované, avšak spíše ochranářsky zaměřené iniciativy Vetřelci a volavky. Jelikož intelektuální výměna mezi námi a východními sousedy se ze všech nejvíce podobá „kyvadlové dopravě“, je právě mimořádná citlivost k ideologické indoktrinaci veřejného prostoru tím, co nás může vést k úvahám o srovnatelnosti zkušeností v našich dvou kulturách, jejich odlišnostech a o potřebě a podobách umělecké angažovanosti.
Na fotografie a fotoperformance Martina Kochana a Cyrila Blaža lze nahlížet právě z perspektivy výše uvedené tendence. Vznikají ve veřejném prostoru současného Slovenska a jsou jeho komentářem. Ve srovnání se systematickými aktivitami Verejného podstavce se ale přece jen jedná o jejich protipól. Strategií Kochana s Blažem je dadaisticky koncipovaná satira. Kvalita fotografií je nízká, avšak to je fuk, protože Blažovi s Kochanem jde hlavně o spontánnost a kritický efekt. Kochan fotografuje Blaža, jak malými akcemi intervenuje na veřejných sochařských monumentech. Kochan – vzděláním sochař – prostřednictvím aparátu nalézá bizarní monumenty všedního života. Spojením jejich práce v jeden útvar vzniká metaforické významové pole vzájemných analogií.
Výstava Podobizny je rozšířenou reprízou výstavy Skulptúry, která letos proběhla v bratislavské galerii amt_project. Tam Cyril Blažo hostil Martina Kochana. V Praze si autoři prohodili role.
Jiří Ptáček
