Jakub Jansa
— My name is Red Herring


Zahájení: pondělí 19. března od 18 hodin
Kurátor: Jiří Ptáček

Raw-seriál Club of Opportunities vstupuje do své schizofrenní fáze. Zatímco v paralelní epizodě April Showers Bring May Flowers v pražské galerii AMU nejistě klíčí naděje ve větrem navátých, tenkých vrstvičkách písku, na My name is Red Herring se kořenová zelenina stahuje hluboko do (ú)rodného podzemí, aby z jeho mazlavé, slepé temnoty vyvrhla vizi svých politických cílů a taktik. Náznaky naděje jsou v ní nahrazeny příslibem moci, podmínkou jehož naplnění je ovšem přijetí bezskrupulózních argumentačních metod.

Výstava Jakuba Jansy (*1989) ve Fotograf Gallery rozvíjí jeho dlouhodobější pozornost k fenoménu ovládání a manipulace. Třetí epizoda dosud neuzavřené mytologicko-pohádkové série Club of Opportunities, jejíž ústřední postavou je celer, je pojata jako jakýsi výukový kurz technik, které nám umožní ovládnout diskuzní situaci a získat převahu nad oponentem. Její politický rozměr vyplyne poměrně brzy, nad kritickou a etickou povahou Jansova přístupu je však vhodné se alespoň krátce pozastavit. Co znamená přijmout know-how, která nám umožní ovládat ostatní? Není vybroušení argumentačních metod potenciálně zneužitelné? Ve světle této pochybnosti je možné dvakrát odpovědět. První odpověď je poněkud praktického rázu: Seznámení se s těmito postupy je v první řadě podmínkou, že jim budeme schopni odolávat. Ve dalším sledu s tím – a to považuji za nejzazší horizont Jansovy práce – před námi však otevírá téma osobní zodpovědnosti.

Přivlastněním atributů seriálového vyprávění Jansa klade past (sám na sebe?) v podobě očekávání návaznosti a vnitřní konzistence. Podobně tomu je s důrazem na (neo- či kvazi-) mytologický rozměr napsaných charakterů a vyprávění. Aluzí chrámového narthexu s minimalistickým mobiliářem, který upomíná obchodní regály, ale zároveň uvolněně dýchá (algo)rytmy barevných světel, zesiluje atmosféru blížící se obchodně-spirituální (trans)akce, v níž ďábelská nabídka vychází vstříc poptávce po skills, které nám dovolí prožít alespoň kousek života bez pocitu ponížení. Ale co když to všechno je také klauniáda – seriál je seriálem pouze kvůli přesazování rostliny, která ovšem umí zakořenit v jakýchkoliv podmínkách; mýtus je libovolnou hrou, jejíž pravidla lze obměňovat podle okamžitých požadavků; a skills jsou pouze berlemi pro všechny beznohé a bezruké, kteří neumějí předložit alternativu k silovým řešením „společných záležitostí“. Pohyb v ambivalentní unikavosti a nedůvěryhodnosti je však důvodem ptát se, kdo zde vlastně je Red Herring.

fb